!!!DNE 2.6.2013 JSEM SE STALA S BADDYM MLADÝM MISTREM ČESKÉ REPUBLIKY OBEDIENCE 2013!!!

Člověk a příroda aneb člověk jako pán tvorstva 2

9. března 2013 v 18:04 | Ťuy |  Nepřehléni
Svůj článek zveřejňuji podruhé, já to vím. Jelikož se mé učitelce referát moc nelíbil, musela jsem ho předělat nebo spíše dodat pozitiva. Ať jsem přemýšle jak jen jsem mohla na nic jsem nepřišla a ani lidé, kterých jsem se ptala. Nakonec jsem něco sesmolila, aby učitelka neřekla, že jsem se nepokusila... Referát jsem měla odevzdat s dalšími do ponděli 4.3.2013 ale jelikož máme ve škole inspekci, učitelka referáty nevybrala. Zajimalo by mě co mám za známku...
Byla jsem naštvaná, když mi učitelka řekla, že mi ho vráci a že tam chce nějaká pozitiva. Já ji na to řekla, že pozitiva neexistuji. Jedniné co mě napadlo je, že se člověk nažere a neumře hlady ale stejně to tak uplně neplatí. Někde třeba ti lidé nemají menize aby si ho koupili a umřou hlady...

Realita je drsná a možná se to učitelce proto nelíbilo... Vím, že ty zvířata někde umřít musí, když je chceme jíst. Ale myslím si, že by se k nim měli lidé chovat s respektem a úctou, když už pro nás musí umřít. Parkrát jsem se ptala lidí jestli by jedli "lidské děti", když jsem je viděla kupovat si "mrtvé zvířecí dítě". Jejich odpověď byla "ne", poté většina dodala, že je nikdy nenapadlo se nad tím takhle zamyslet. Říkám si, že je to ale chyba. Pozitivum na tom je, že si příště rozmyslí co si vlastně koupí. Já jsem se také zamyslela a musím říct, když jsem ve městě a mám hlad a jdu do si něco někam koupit většinou to je nějaké ovoce, zelenina či něco jiného bez masa. Již několik let nechodím do KFC a McDonald's a vůbec mi to nechybí a neutratím. Dost se divim, když vidim ty ceny kolik lidí tam jí. Tady taková písnička



Nikdo si asi nedovede představit, že by člověk žil na celém širém světě sám, bez všech těch tvorů a tvorečků, kteří ho odpradávna obklopují, ale mám pocit, že se chvílemi snažíme zabít všechny zvířata kolem sebe nebo jim nějak hodně ublížit.
Dřív lidé zabíjeli zvířata pro kůži, jako základní oděvní surovinu, a pro maso, které se zužitkovalo do posledního kousku. Ale co v dnešní době? Dnes zabíjíme pro zábavu, potěšení, maso a kůži. Denně se zabije přes tisíce jatečních zvířat ( prasata, krávy, atd.)a nejen jich. Československá roční spotřeba se pohybuje zhruba kolem 85 kilogramů na osobu včetně nemluvňat. Málokterý z labužníků však chce vidět a slyšet, že zrovna pro něj podstupují denně na jatkách smrt tisíce zvířat. A už vůbec ho nezajímá, jaké jsou etické normy této "nutné smrti". V každém supermarketu je na prodej maso mnoha podob a druhů, regály jsou stále plné, aby si zákazník mohl vybrat ale pokud si ho nikdo nekoupí vyhodí se a to je plýtvání. Maso skončí někde v kontejneru ale podle mého by se dalo využít, ještě než by bylo zkažené a to ho dát útulkům pro psy a kočky,popřípadě zoo, bohužel se to skoro vůbec nedělá ale proč? Na to mi nikdo nedal uspokojivou odpověď…

Temple Grandinová prohlásila: "Myslím, že použití zvířat pro jídlo, je etické, co dělat, ale máme na to právo? Musíme dát těmto zvířatům důstojný život, a musíme jim dát bezbolestnou smrt. Dlužíme zvířatům respekt!"

Ke zvířatům se někteří chovají jako k věcem a dokonce je i tak zákon bere, i když byl poupraven ale stále jsou to "věci"co dýchají… Zacházení nejen s jatečnými zvířaty je až neuvěřitelné. Dokonce se říká, že jatka, výkrmny,"chov"=koncentrák. Ano, až tak je to hrozné. Začíná to už od narození. Nejdříve se mládě odebere co nejdříve matce (což je velký stres jak pro matku, tak pro mládě), aby co nejdříve dospělo a mohlo jít na maso a u krav i mléko. Některá mláďata jdou rovnou na maso-telecí, jehněčí,atd., já osobně se divím, že si ho vůbec někdo koupí. Nevím jak vy ale já bych to zakázala, proč? Když nějaký člověk zabije dítě, hnedka všichni to dítě litují a dotyčného vraha odsuzují. Ale to že se denně zabíjejí "zvířecí děti", to už skoro nikoho nezajímá. Vy by jste snad (svoje) lidské děti zabili a poté jedli? já teda ne…(my doma především tohle maso nekupujeme a tak tohle nepodporujeme)

U slepic (nosnic), kuřata vylíhnou v líhni a poté skoro celý život stráví v kleci, kde snáší vajíčka nebo jdou cca v 8.týdnu na porážku(brojleři). Jedna nosnice by měla mít klec o velikosti 750 cm2 ale dřív měla 550 cm2, což je méně než papír A4. Podle mého je ale 750cm2 stále málo a tak se ptám: co to mají vlastně za život?

Co se dělá zvířatům určeným na porážku? Zvířata, která musejí žít v nepřirozené blízkosti a hustotě spolu s ostatními, se mohou chovat agresivně. Aby se navzájem nezraňovala, jsou jim například uřezávány ocásky a uštipovány špičáky (selata), odstraňovány rohy (krávy) a zkracovány zobáky (slepice). Kanečci a ostatní samečci jsou kastrováni, přestože jejich život většinou skončí ještě předtím, než dosáhnou pohlavní dospělosti. Mnohé z těchto zákroků jsou prováděny tzv. preventivně, tedy rutinně a bez anestetik, takže za plného vědomí.

Z výkrmny na jatka a samotná smrt
Na porážku jdou kusy pěstované výslovně na maso,a ty, které nemají velkou dojivost a přírůstky. Na rampě se zvíře ocení podle kvality, a pokud je vyhublé nebo kulhá, neporáží se na hlavní lince, ale jde automaticky na tzv. sanitní porážku. Před dopravou dobytek prohlédne veterinář a po příjezdu další veterinář zjišťuje, jestli nemají zvířata stressové příznaky. Cesta na jatka je pro dobytek vůbec první příležitostí, jak se dostat z řetězu na denní světlo. Přeprava zvířat může probíhat jen při teplotě pod 25°C a při max. rychlosti 60km/h. Přesto dochází při převozu velmi často k poškození končetin. Stres může veterinář zaznamenat již při přebírání výkupu - a je jedno, jestli od družstva, státního statku nebo soukromníka. Nakladači nemají elektrické obušky, jaké jsou na jatkách. Musí tedy při nakládce používat mechanické prostředky. To je první nápor na zvíře. V případě, že dodavatelé zvíře oproti předpisu nakrmí, aby mělo vyšší váhu, je to další velká zátěž na oběhový systém. Představte si, že byste snědl tři obědy, potom by vás zmlátili, nutili ve vedru běhat a pak vás někam hodiny vezli vestoje na korbě náklaďáku. Tak dochází k tzv. stressovému syndromu, k selhání srdeční činnosti, dušení a smrti. Vepři mají navíc tukový obal, který je pro organismus ohromnou zátěží. Mimo to se prakticky po celou dobu svého výkrmu nepohybují: je žádoucí, aby měli co největší váhu. Ze stavu dobytka lze poznat, z jakého jsou družstva. Od soukromníků jde aspoň čistý. Někdy je to ale hrozné - mají i vyražené oči. Za křiku a pohánění vybíhají z náklaďáku na betonovou rampu klopýtající, bučící krávy. Honáci ve špinavých pláštích je ihned ženou dál do šera obrovské stáje. Nastává procedura vážení. Dezorientované krávy však odmítá poslechnout. V rukách honáku se objevují instalatérská trubky. Ranami do hřbetu a do boků se snaží zvíře donutit k poslušnosti. Kráva nedůvěřivě leze na váhu do malého, trubkami ohraničeného prostoru. Rychle za krávou spouští padací dvířka. Ta jí s rachotem většinou udeří do zad. Kráva zoufale bučí a celým tělem prudce ucukne dovnitř. Dvířka poté zapadnou. Obsluha váhy rychlými pohyby vystřihuje nůžkami do chlupů pořadové číslo. Zvíře se snaží otočit bezmocnou, v trubkách hrazení uvězněnou hlavu. Po několika neúspěšných pokusech pak už jen pokorně poulí krhavé oči. Ručička váhy ukáže 450 kg. Dvířka s rachotem krávu propouštějí a na její místo nastupuje další.
Tak začíná pracovní den. Zhruba na všech třiceti jatkách v České republice.

Po proceduře vážení ženou honáci dobytek uličkou mezi tlustými šedivými trubkami do oddělených kotců. Holá betonová podlaha jednoho kotce má 5x8 metrů; sem se dá prý napěchovat až 240 prasat. Při čekání na smrt dostávají zvířata jen vodu. Víc prý už nepotřebují. Podle "manipulátor s živým dobytkem" začínají zvířata tušit, že jdou na smrt již po příjezdu. Honáci ženou elektrickými poháněči do úzké uličky. Prasata zasažena proudem řičí, zběsile prchají, vrážejí do hrazení, padají, skáčou na záda ostatním. Naháněcí ulička stoupá do dalšího patra. Vede prchající dobytek k omračovacímu stroji. Prasata seřazená za sebou pomalu postupují uličkou. Na zvířata stříkají proudy vody: mají pomoci k rychlejšímu omráčení elektrickým proudem. Občas se rozlehne děsivý ryk. Na vrcholu uličky vycházejí prasata na malou plošinu. Za ní je už jenom jakýsi trychtýř uzpůsobený tvaru prasečího těla, do kterého má zvíře po hlavě spadnout. Na jeho konci se hlava dotkne elektrod. "Kdyby tou uličkou poslali vás, zemřete už po prvních krocích hrůzou."
Novinář vypověděl:"Jedno ze zvířat se začne na poslední chvíli vzpírat. Honáci berou do rukou háky. Zaklesnou je zvířeti za čumák a za zadek. Rvou vzpírající zvíře směrem k trychtýři. Zvíře zoufale bojuje, z čumáku a zadku mu vytéká krev. Boj sledují s vytřeštěnýma očima ostatní zvířata. Po chvíli klopí hlavu k zemi. Betonovou stavbou se rozléhá ohlušující řev. Konečně honáci zlomí odpor zvířete. Rychle ho shazují do trychtýře. Tělo okamžitě znehybní, trychtýř se rozevře a bezvládná masa spadne dolů na posuvný pás. Zde ho chytne za uši další z obsluhy stroje. Ostrým nožem podřeže omráčenému praseti krční tepny, bohužel některá prasata na berou vědomí a tak prožívají bolestnou smrt. Pak ho zavěsí na hák hlavou dolů. Tělo se zařazuje na konec dlouhé fronty. Ta se pomalu posunuje směrem nahoru do dalšího patra. Vytékající proudy krve zachycuje nádrž. Maso poté postupuje do dalších zón, kde se zpracuje.
Ano, někde se ty zvířata zabíjet a zpracovávat musí ale určitě nemusí tolik trpět, jen proto abychom si pochutnali.
Před více než stoletím jeden indiánský náčelník prohlásil: " jak můžete jíst maso zvířat, kterým jste neprojevili úctu? "
Já vím, je to hrůza ale těchto zvířat je mnoho a umíme je rozmnožit, ale co ostatní zvířata ve volně žijící přírodě?
Nějaký doktor prohlásil: "Zvířata, která jsou dnes již prohlášena za vzácná, budou pravděpodobně za pár let považována za ještě vzácnější či dokonce vyhynutá."

Opět má na tom velkou zásluhu člověk. Bere zvířatům prostředí, potravu, obydlí…
Překvapuje mě, jak člověk dokáže ublížit zvířatům a jaký má k tomu důvod. V Africe nabývá pytláctví hrozivých rozměrů, protože spolu se vzrůstající cenou zvířecích "trofejí" vzrůstá počet pytláků. Lovci mají spadeno pouze na velice vzácné druhy zvířat a tím že je zabíjejí, přispívají k jejich vyhubení. Je zcela jisté, že během několika příštích desítek let budou z Afriky nenávratně vyhubeny i velmi známé druhy zvířat, o kterých si spousta nezasvěcených lidí stále myslí, že je jich v Africe dostatek. Opak je ovšem pravdou.

A je toho více… Je to tak příšerné, že se někdy člověk musí stydět za to, čím se stal. Vím, že pro lékařské účely je to zatím nutné, v kosmetickém průmyslu se již ale přístup mění, na mnoha výrobcích se dočteme, že nebyly testovány na zvířatech.

Snad je za tím vším jen neinformovanost a naše pohodlnost. Když se nám něco nelíbí, zavřeme před tím oči. Maso nám chutná, tak proč se tím vzrušovat. Ale možná je to škoda. Uznávám, že exkurze do masokombinátu by pro psychiku dětí i dospělých byla natolik brutální a děsivá, že by to mnoho z nás na vlastní oči nezvládlo. I jen o tom číst je velmi bolestné. Cosi v člověku se vzpírá připustit, že je také on součástí toho všeho, příčinou, vykonavatelem a poživatelem všech výhod. Na tuto věc existuje mnoho pohledů.
- Někdo se považuje za pána tvorstva, nejvyšší vývojový vrchol existence na této planetě, takže to bere jako své svrchované právo. Zabíjet, aby přežil, pochutnal si, aby mohl každý rok kupovat nové a nové elegantní kožené výrobky a oděvy. A ještě se dá na tom všem dobře vydělat.
- Pak tu máme etnika a náboženství, která považují zvíře za sobě rovné a tak se buď konzumaci masa zcela vyhýbají (např. hinduisté), povolují konzumovat jen určité druhy masa (např. muslimové), dbají na košer zpracování, jsou tu přírodní národy, které se pro své nutné přežití po zabití zvířete alespoň omluví jeho duši.
A pak tu máme různé ekologické provozy, bio farmy a další místa, kde se se zvířaty zachází skutečně jinak, tam by byla případná exkurze velmi zajímavá a poučná. Mnoho lidí se zde angažuje a jistý posun je zejména v poslední době znát. Důležité je, že lidstvo jako celek není tak lhostejné, jak by se na první pohled mohlo zdát. To dává velkou naději do budoucnosti.

Dávno se ví, že zdrojů masa ubývá, lidstvo možná již dnes přesáhlo svým počtem možnosti této planety a je nutné to nějak řešit. Civilizace žije v různých částech světa jinak, rozdíly jsou neuvěřitelné. My plýtváme a s plnými ústy se díváme na televizi, kde vidíme nafouklá bříška hladovějících dětí. Je to tak rozporuplné. Na jedné straně se plýtvá cennou surovinou i našimi city, utápíme se v dočasném přebytku a na druhé straně vidíme umírat své bližné hladem.

Na moderní civilizaci je úžasný především přístup k informacím, vše je globální. Můžeme poděkovat škole, která nás učí a poskytuje nám životní základ vzdělanosti, máme tu všude dostupné knihovny, knihkupectví jsou plná knih, spousta knih je také ve zvukové formě, máme přístup k internetu, máme opravdu velké možnosti. Informací je někdy tolik, že se v nich až topíme. Ano, je toho tolik, co musí člověk vzít v úvahu, aby si na věc mohl udělat názor, aby mohl žít v souladu se svým svědomím, aby dopřál své mysli i tělu to nejlepší. A aby mohl dopřát důstojnou existenci nejen lidem, ale také zvířatům. Vzdělanost a informace je třeba šířit i tam, kde jich je zatím málo.
Když se nad tím vším zamyslím, vidím velkou naději do budoucnosti a věřím, že jednou všichni z nás budeme na celou věc pohlížet jinak. Každý má již dnes šanci svým malým kouskem práce, komunikací s okolím, hospodárným nakládáním se světem kolem sebe udělat kus velikého díla. Musíme spolupracovat pro dobro všech, pak si možná můžeme připadat jako nejinteligentnější forma života, součást přírody a pánové tvorstva.

odkaz na podepsani petice http://www.happycows.eu/cs/sad-truth

Pro ty co neviděli videa...

Gary Yourofsky: "Chci vás poprosit aby jste se neotáčeli, nezavírali oči během těchto videi. Protože jste si vybrali jíst maso, sýry, mléko a vejce, myslím, že jste povini vidět bolest a utrpení které způsobujete. Ale pokud se budete chtít otočit a zavřít oči během těchto videi, budete si asi chtít položit otázku: Pokud to není dost dobré pro moje oči, tak proč je to dobré pro můj žaludek?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni! prosím

Zde

Komentáře

1 Ladycarrot Ladycarrot | Web | 9. března 2013 v 18:35 | Reagovat

promiň, že ti to sem píšu, ale nemohla by si pro měhlasovat prosím, LADY CARROT x) http://fuck-diary.blog.cz/1303/prvni-kolo-souteze-o-nejlepsi-blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo víno má a nepije,
Kdo hrozny má a nejí je,
Kdo ženu má a nelíbá,
Kdo zábavě se vyhýbá,
Na toho vemte bič a hůl,
To není člověk... ale vůl...!
(Werich)

-zde je odkaz na skupinu Pardubických pejskařů. Kdo je z okolí Pardubic a má facebook a psa nebo má rád psi, měla by být jeho povinnost se k nám přidat!